Jsou schopné naučit se nové úkoly a orientovat se v okolním prostředí. Lidé, kteří s chobotnicemi pracují nebo tráví hodně času v jejich společnosti, popisují pocit vzájemné interakce.

„Když máte co do činění s chobotnicí, která se o něco pozorně zajímá, je velmi těžké si představit, že nic neprožívá," říká Peter Godfrey-Smith, profesor historie a filozofie vědy na univerzitě v australském Sydney a autor knihy Other Minds: Chobotnice a evoluce inteligentního života. „Zdá se, že je to tak trochu neodolatelné. To samo o sobě není důkaz, je to jen dojem.", tvrdí Godfrey-Smith. Jak ale vůbec začít zkoumat vědomí zvířete, které je do takové míry odlišné?

Heather Browningová, postdoktorandka v oboru vnímání a dobrých životních podmínek zvířat na London School of Economics, ve své eseji tvrdí: „Mysl chobotnic se sice od té naší značně liší, ale jen když se pokusíme podívat na svět z jejich pohledu, budeme schopni zjistit, co je pro ně dobré, a zajistit tak jejich blaho." Browningová, která na LSE pracuje na projektu Foundations of Animal Sentience, byla členkou týmu, jehož cílem bylo odpovědět na otázku, zda mají chobotnice vědomí.

Na počátku takového výzkumu se nabízí logický první krok, tedy případová studie něčeho, o čem víme, že je vnímavé - jiných lidských bytostí. „Když se do toho opravdu pustíme, předpokládáme, že my sami jsme vnímaví, a předpokládáme, že i ostatní lidé jsou jako my, což je podle mě opravdu rozumné," říká Browning. „Odtud můžeme začít hledat vlastnosti, které by s námi mohla mít společná i jiná zvířata."

Vezměme si například schopnost cítit bolest - na tu se zaměřila zpráva týmu LSE o hlavonožcích (mezi něž patří chobotnice, sépie a chobotnice) a desetinožcích. Browningová a její kolegové prošli více než 300 vědeckých prací a vybrali osm kritérií, která naznačují, že živočich může cítit bolest. Zvíře může splňovat kritéria s vysokou, střední nebo nízkou mírou spolehlivosti podle toho, jak průkazný či neprůkazný je výzkum. Pokud zvíře splňuje
sedm nebo více kritérií, Browningová a její kolegové uvádí, že existuje „velmi silný" důkaz o vnímavosti zvířete.

Na základě tohoto měřítka dospěli Browningová a její kolegové k závěru, že není pochyb o tom, že chobotnice cítí bolest, a jsou tedy vnímavé. Skoro všechna kritéria kromě jednoho byla splněna s vysokou nebo velmi vysokou mírou jistoty. Ze všech zkoumaných živočichů dosáhly chobotnice nejvyššího skóre. Dopadly tedy "lépe" než jejich příbuzné sépie, které jsou považovány za inteligentnější. Schopnost cítit bolest je ovšem jen jedním z mnoha aspektů vědomí. Existuje také schopnost cítit potěšení, nudit se, mít zájem, prožívat společnost a mnoho dalších. Díky dalším výzkumům budou vědci možná schopni navrhnout podobné stupnice pro měření více různých aspektů vědomí u zvířat.

Pokud je chobotnice skutečně vnímavá, stále zůstává otevřená otázka: jaké to je být chobotnicí? Na tuto se hledá odpověď velmi obtížně. Důvodem je Marty Haliny, docentky na katedře historie a filozofie vědy na univerzitě v Cambridge, neexistence výsledků v použitelné formě pro hodnocení subjektivní zkušenosti. „Jaké to je být organismem z pohledu první osoby - k tomu nemáme přístup," říká Halina. „Věda se na systémy dívá z pohledu třetí osoby - a tak máme problém."

Zdroj obrázku: By albert kok - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2795257