V roce 2022 dosáhla Česká republika v Evropském indexu dovedností nejvyššího hodnocení ze všech evropských zemí. Z časového pohledu se však v některých oblastech její postavení zhoršuje. ČR obdržela v tomto indexu, který měří a porovnává systémy dovedností v celé Evropě, skóre 70 z 100 možných bodů, což je nejlepší výsledek mezi hodnocenými zeměmi. Druhé místo obsadilo Finsko se skóre 67, zatímco nejnižšího hodnocení dosáhla Itálie s 15 body. Česká republika dosahuje v indexu dovedností opakovaně vynikajících výsledků, avšak časové srovnání ukazuje na určité zhoršení v některých oblastech, což lze částečně přičítat dopadům covidové krize.

Zhoršení výsledků ČR je znepokojivým signálem, zejména v kontextu toho, že většina ostatních zemí v daném období své skóre zlepšila (13 zemí), zatímco u osmi zemí zůstalo prakticky beze změny a deset zemí, včetně ČR, zaznamenalo zhoršení. Evropský index dovedností tak reflektuje dopady nedávných krizí na různé aspekty systémů rozvoje a využití dovedností v jednotlivých evropských zemích. Evropský index dovedností (ESI) je složeným indikátorem, který vytvořil tým odborníků z Cedefopu (Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání) pro měření a porovnání výkonu jednotlivých zemí v oblasti dovedností. Skládá se ze tří pilířů: rozvoj dovedností, aktivace dovedností a slaďování dovedností s trhem práce. Index byl vypočten pro všech 27 členských zemí EU a čtyři další země (Velká Británie, Island, Švýcarsko a Norsko). Roky uvedené ve skóre odpovídají rokům vydání ESI, přičemž index je publikován se zpožděním, a tudíž popisuje stav zhruba o dva roky starší, v některých případech i více.

Výborné celkové umístění České republiky je dáno především jejím relativně dobrým umístěním ve všech třech pilířích indexu, což jí poskytuje výhodu oproti zemím s nevyrovnanými výsledky v jednotlivých oblastech. V roce 2022 Česká republika obsadila 11. místo v pilíři rozvoje dovedností (skóre 58 ze 100), 16. místo v aktivaci dovedností (skóre 54) a první místo ve slaďování dovedností (skóre 93). Výsledky indexu dovedností však vždy vyžadují interpretaci v kontextu. Na dobrém výsledku ČR se podílejí i specifické charakteristiky trhu práce, které sdílí s dalšími postkomunistickými zeměmi, například převaha středoškolských profesí, relativně vysoká příjmová rovnost a paradoxně nízká flexibilita pracovního trhu, projevující se nízkým podílem částečných úvazků. Kontext výsledku ČR je tedy složitý, a proto jej nelze interpretovat jednoznačně pozitivně.

Na mikroúrovni je patrné, že mezi dovednostmi požadovanými zaměstnavateli a těmi, které populace skutečně disponuje, existují značné strukturální nesoulady. Skutečnost, že je při plné zaměstnanosti většina lidí zaměstnána, včetně těch na pozicích odpovídajících jejich vzdělání, neznamená, že mají potřebné dovednosti, které zaměstnavatelé požadují. Vysoká míra firemního vzdělávání v posledních letech svědčí o situaci, kdy firmy nenacházejí pracovníky s odpovídající kvalifikací. Index navíc neodráží skutečnost, že značná část pracovníků pracuje v jiném oboru, než ve kterém získali vzdělání.

Pozornost si zaslouží oblasti, kde ČR v rámci indexu ESI dosahuje nízkého skóre nebo kde dochází k zhoršování. V oblasti počátečního vzdělávání je to zvyšující se podíl mladých lidí, kteří opouštějí školský systém bez dosažení alespoň středního vzdělání. Varovnými signály jsou i poklesy kvality počátečního vzdělávání, vyjádřené ve výsledcích čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti 15letých dětí. V oblasti dalšího vzdělávání je dlouhodobou slabinou nízká účast v celoživotním učení. V roce 2022 se již v některých škálách indexu ESI projevil vliv covidové krize, byť ne naplno. Předpokládá se však, že v příštím vydání tohoto indexu bude tento vliv zřetelnější, stejně jako dopady ekonomického zpomalení způsobeného válkou na Ukrajině.

Dobrý výsledek ČR v indexu je zčásti výsledkem pevných rysů systému, které sdílí s dalšími postkomunistickými zeměmi, a zčásti odráží pozitivní ekonomické výsledky ČR v posledních letech, fungující průmysl a prakticky plnou zaměstnanost. Tento jev je patrný zejména v pilíři slaďování, kde jsou upřednostňovány systémy s vyšší příjmovou rovností a vysokou zaměstnaností.

V některých subškálách dosahují s ČR vysokého skóre i další postkomunistické země, v jiných pak rychle se rozvíjející ekonomiky (pobaltské země, Malta) nebo stabilní rozvinuté ekonomiky (skandinávské země, Švýcarsko). Nicméně relativně vyrovnaný výkon, spočívající v kombinaci výše uvedených charakteristik, vynesl ČR na vrchol žebříčku, což je pozitivní skutečnost. Zároveň to však nedokládá efektivitu systému v tvorbě a využívání dovedností podle aktuálních potřeb ekonomiky. V indexu například chybí důležitý rozměr nesouladu mezi vykonávanou profesí a dovednostmi.

Další šetření ukazují na častý strukturální nesoulad mezi profesí a dovednostmi. Například šetření PIAAC (2012) potvrdilo, že ČR má nadprůměrný podíl osob, jejichž formální kvalifikace odpovídá úrovni vykonávané profese, ale zároveň zjistilo, že reálné dovednosti těchto osob nejsou v zaměstnání adekvátně využívány, v čemž ČR patří k nejhorším mezi sledovanými zeměmi. Národní šetření absolventů středních a vysokých škol (např. šetření NPI o absolventech středních škol nebo šetření Centra pro studium vysokého školství o vysokoškolácích Absolvent 2018) ukazují, že absolventi často pracují v jiném oboru, než vystudovali, což naznačuje nevyužití jejich získaných dovedností. Zde ovšem chybí možnost mezinárodního srovnání.

Zkušenosti z trhu práce také ukazují, že plná zaměstnanost neznamená, že pracovníci mají odpovídající dovednosti, ale spíše to, že zaměstnavatelé nemají na výběr, i když dovednosti uchazečů nejsou ideální. Nedostatek pracovních sil tak může vytvářet strukturální nesoulady v dovednostech uvnitř podniků a profesí, které index ESI nezachycuje.

Zdroj: ESI