Jak se české školství připravuje na budoucnost vzdělávání? Jaké jsou jeho hlavní cíle, priority a strategie? Jaké jsou jeho silné a slabé stránky? Jaké jsou jeho úspěchy a problémy? A jak se zapojuje do mezinárodní spolupráce a srovnávání?

České školství je jedním z nejdůležitějších pilířů rozvoje společnosti a ekonomiky. Školy mají za úkol poskytovat kvalitní a relevantní vzdělávání, které rozvíjí schopnosti a dovednosti potřebné pro uplatnění v různých oblastech, ale také přispívá k osobnímu rozvoji, seberealizaci a společenské integraci žáků a studentů. Školy také mají klíčovou roli v řešení mnoha globálních problémů, jako jsou chudoba, nerovnost, konflikty, klimatické změny nebo zdravotní krize.

V současné době však čelíme rychlým a hlubokým změnám ve společnosti a na trhu práce, které vyžadují nové přístupy k vzdělávání. Tyto změny jsou způsobeny především technologickým pokrokem, digitalizací, globalizací a demografickými trendy. Mají dopad na to, jaké znalosti a dovednosti budou potřebné pro budoucí profese, jaké budou možnosti a výzvy pro celoživotní učení a jak bude vypadat vzdělávací systém jako celek.

Cíle, priority a strategie českého školství

České školství je řízeno Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), které je odpovědné za tvorbu strategických a koncepčních dokumentů, legislativy, financování, hodnocení a kontroly vzdělávací soustavy. MŠMT spolupracuje s dalšími ministerstvy, kraji, obcemi, školami, odbornými organizacemi, nevládními organizacemi a dalšími zainteresovanými stranami.

Hlavním strategickým dokumentem pro rozvoj českého školství je Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (S2030+), která byla schválena vládou ČR v roce 2020. S2030+ stanovuje dva strategické cíle:

• Zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život
• Snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnit maximální rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů

S2030+ také definuje pět strategických linií, které mají napomoci dosažení těchto cílů:

• Proměna obsahu, způsobů a hodnocení vzdělávání
• Rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání
• Podpora pedagogických pracovníků
• Zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce
• Zvýšení financování a zajištění jeho stability

S2030+ je doplněna dalšími strategickými a koncepčními dokumenty, jako jsou například:

• Národní program rozvoje vzdělávání v ČR (Bílá kniha), který analyzuje stav a problémy českého školství a navrhuje dlouhodobou vizi jeho rozvoje
• Akční plán pro inkluzivní vzdělávání, který stanovuje opatření pro podporu vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí
• Strategie digitální transformace českého školství 2030, která definuje cíle a opatření pro zavádění digitálních technologií do vzdělávacího procesu a rozvoj digitálních kompetencí
• Strategie mezinárodní mobility ve vzdělávání 2021–2027, která podporuje mobilitu žáků, studentů, pedagogických pracovníků a dalších aktérů ve vzdělávání a jejich zapojení do mezinárodních projektů a programů

Silné a slabé stránky českého školství

České školství má některé silné stránky, které jsou uznávány i na mezinárodní úrovni. Mezi ně patří například:

• Vysoká úroveň znalostí a dovedností žáků ve srovnání s mezinárodním průměrem, zejména v oblasti přírodních věd a matematiky, jak dokazují výsledky mezinárodních srovnávacích studií (např. PISA, TIMSS)
• Vysoká míra zapojení dětí do předškolního vzdělávání, které je považováno za klíčový faktor pro úspěšný start ve škole i pozdější život
• Široká nabídka středního odborného vzdělávání, které umožňuje žákům zvolit si obor podle svých zájmů a schopností a získat kvalifikaci uznávanou na trhu práce
• Dobrá spolupráce mezi školami a zaměstnavateli, která podporuje propojení teoretického a praktického vzdělávání, např. prostřednictvím duálního systému nebo odborných praxí
• Rozvinutý systém celoživotního učení, který nabízí různé možnosti pro další vzdělávání dospělých, např. prostřednictvím kurů, rekvalifikací nebo uznání předchozího učení

Na druhou stranu české školství čelí i některým slabým stránkám, které brání jeho kvalitě a efektivitě. Mezi ně patří například:

• Nízká motivace a spokojenost žáků se školou, která se projevuje například vysokou absencí, školním neúspěchem nebo šikanou
• Velké rozdíly ve výsledcích žáků podle sociálně-ekonomického zázemí, regionu, typu školy nebo oboru studia, které svědčí o nerovném přístupu ke kvalitnímu vzdělávání
• Nedostatečná podpora žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí nebo žáků s jiným mateřským jazykem, která brání jejich plnému rozvoji a integraci
• Nízká atraktivita a prestiž pedagogické profese, která se projevuje například nedostatkem kvalifikovaných uchazečů o studium učitelství, vysokou fluktuací a stárnutím pedagogických pracovníků nebo nízkým ohodnocením a uznáním jejich práce
• Zastaralé a přetížené učební plány a výukové metody, které neodpovídají současným i budoucím potřebám společnosti a trhu práce a neumožňují rozvoj klíčových kompetencí, jako jsou např. komunikace, spolupráce, kritické myšlení nebo digitální gramotnost
• Nedostatečné financování a řízení vzdělávací soustavy, které brání jejímu inovativnímu a udržitelnému rozvoji a zvyšování kvality a efektivity vzdělávání

Mezinárodní spolupráce a srovnávání českého školství

České školství je aktivně zapojeno do mezinárodní spolupráce a srovnávání ve vzdělávání, které přináší mnohé přínosy pro jeho rozvoj a zlepšování. Mezi ně patří například:

• Zvyšování kvality a relevance vzdělávání prostřednictvím sdílení osvědčených postupů, zkušeností a inovací s jinými zeměmi
• Zvyšování transparentnosti a porovnatelnosti vzdělávacích systémů prostřednictvím účasti na mezinárodních srovnávacích studiích, statistikách a indikátorech
• Zvyšování mobility a spolupráce ve vzdělávání prostřednictvím účasti na mezinárodních projektech a programech, jako jsou např. Erasmus+, Eurydice nebo OECD
• Zvyšování evropské dimenze vzdělávání prostřednictvím podpory evropských hodnot, cílů a iniciativ, jako jsou např. Evropský vzdělávací prostor, Evropský pilíř sociálních práv nebo Evropský zelený úděl

České školství stojí před mnoha výzvami, ale také před mnoha příležitostmi. Je třeba pokračovat v jeho modernizaci, inovaci a zvyšování kvality a relevance vzdělávání pro 21. století