„Pracujeme s ideou, která možná zní trochu nadneseně, že jako dva lidé jsou si učitel a student rovni. Jejich vztah by tedy neměl být postaven primárně na moci, ale na vzájemném respektu. Zároveň ale víme, že učitel je v roli učitele a student studenta a to s sebou přináší určitá práva a určité povinnosti." říká v rozhovoru Lukáš Šlehofer, který vyučuje na Gymnáziu na Zatlance a stojí za unikátním programem ALT, který nabízí gymnaziální vzdělávání dětem, kterým však klasická cesta příliš nevyhovuje.

Lukáši, stojíte od počátku za programem ALT, co bylo vaší motivací pro vytvoření experimentálního školního vzdělávacího programu?

Chtěli jsme nabídnout kvalitní gymnaziální vzdělávání i dětem, kterým klasická cesta úplně nevyhovuje. Nemíním tím, že program ALT má být méně náročný v akademických disciplínách, spíš má dojít k znalostem i dovednostem jinou cestou. Důležitou roli hrálo na začátku našeho přemýšlení to, že se v naší škole vytvořil tým motivovaných a přitom velmi erudovaných učitelů, kteří měli chuť zkusit hledat nové cesty a zároveň i sílu se vývoji programu věnovat. 

První třídu jste otevřeli 1. září 2017. Máte tedy dva dokončené čtyřleté cykly, jak byste je hodnotil? A udělal byste s dnešními zkušenostmi něco jinak? 

Hodnotím jej jako úspěšný. V rámci programu odmaturovaly již dva ročníky. Studenti zpětně hodnotí studium velmi pozitivně. Řada z nich oceňuje přátelské a respektující klima, možnost osobního rozvoje i pobyty mimo školu ve formě expedic. Dnes bychom některé věci určitě dělali jinak, ale dnes už máme zkušenosti. Před sedmi lety jsme je neměli a tak je asi přirozené, že jsme se občas vydali do slepé ulice. Za důležité považuji, že tým učitelů byl otevřený zpětné vazbě od studentů, rodičů i odborníků. Dařilo se nám tedy většinu věcí včas korigovat, ač to někdy bylo velmi náročné a kladlo to velké nároky na týmovou práci a časové vytížení.  

Jak vaši první absolventi uspěli ve své další (studijní) cestě?

Mám radost, že řadě z nich pomohla naše škola najít, kam chtějí směřovat. Pro někoho to možná není nijak zásadní měřítko, protože škola má připravovat především pro život, ale naši studenti velmi dobře uspěli i v přijímacím řízení na vysoké školy v České republice i v zahraničí. Podle mě to je znamení, že jsme při hledání nových cest neuhnuli od přiměřené náročnosti. 

V ALTu jsou učitelé partnery, kteří provází procesem poznání. Nechce se tak po nich, aby byli hlavními nositeli informací, ani nelpíte na hierarchii vztahu učitel – žák. Jak se takoví učitelé hledají? A jak se jim v této roli daří?

Z otázky to pro některé čtenáře může vypadat, že jsme školou, která zbourala veškerá pravidla. Tak to ale není. Pracujeme s ideou, která možná zní trochu nadneseně, že jako dva lidé jsou si učitel a student rovni. Jejich vztah by tedy neměl být postaven primárně na moci, ale na vzájemném respektu. Zároveň ale víme, že učitel je v roli učitele a student studenta a to s sebou přináší určitá práva a určité povinnosti. K roli učitele tak patří například určité vymezování mantinelů v některých oblastech. Důležité je asi i říct, že se pořád něco učíme, od sebe navzájem, od studentů, z knih a seminářů. Snažíme se poctivě o reflexi a sebereflexi naší práce. To nás posouvá dopředu. V ALTu může tedy učit učitel, kterému je blízká jeho idea a je ochoten na sobě pracovat. 

Váš program je založen na třech základních pilířích – rozvoji osobnosti studenta, hledání a rozvoji silných stránek studentů a kvalitním všeobecném vzdělání. Jak se vám dařilo jej naplňovat během pandemie, kdy byly školy uzavřené?

Bylo to nesmírně náročné a myslím, že to kolegy a kolegyně, kteří se o to poctivě snažili, nesmírně vyčerpalo. Znamenalo to řadu individuálních konzultací, on-line setkání s menšími skupinami, promyšlenou přípravu výuky. 

Jak ve třídě ALTu pracujete s chybou? 

Snažíme se sami sebe i studenty vést k tomu, že chyba není něco strašného, neděláme-li ji tedy opakovaně, ale přirozená součást učení. Narážíme ale na to, že studenti sami k sobě jsou často velmi nároční a přísní. Takže to jde někdy hodně ztuha.

Jakým způsobem hodnotíte žáky? A jsou vedeni k sebehodnocení?

Hodnocení je velmi obtížné téma. Je strašně těžké vybalancovat nároky státu, který chce, aby hodnocení bylo převoditelné na známky, volání studentů po zpětné vazbě a zároveň to, co jsme my sami jako učitelé schopni zvládnout. Jistě by bylo skvělé slovní formativní hodnocení, ale my ho v našem počtu studentů prostě nejsme schopni zvládnout. Používáme tedy hodnocení pomocí dvou škál doplněné o formativní prvky. Se sebehodnocením pracujeme částečně, především v oblasti osobnostního rozvoje.

Pracujete cíleně s rozvojem studijní autonomie?

Ano, velmi se o to snažíme. Studenti jsou vedeni k tomu, aby se učili organizovat si vlastní práci i čas. Podporujeme je v tomto nelehkém úsilí. Z evaluace vyplývá, že se nám to celkem daří.

V každém školním roce otevíráte jednu třídu, jaký je o ni zájem? 

Zájem je veliký, ale přihlášku nakonec podá každý rok jen mezi devadesáti až sto uchazeči. Hodně zájemců asi odradí nutnost připravit k přijímacímu řízení portfolio. Ve výsledku se tak do ALTu hlásí v poměru stejně studentů jako do našeho druhého vzdělávacího programu Objevovat a rozvíjet. Na jedno volné místo máme tři, až čtyři uchazeče.

Myslíte si, že model vzdělávacího programu ALT by bylo možné přenést i na další gymnázia? 

To je složitá otázka. Principiálně asi ano, pokud budou mít podporu zřizovatele, nadšené a podporující vedení, motivované a erudované učitele a najdou někoho, kdo to celé bude schopen zorganizovat. Taková škola pak musí počítat, že je to bude stát hodně práce, času a energie. Pokud otázka zní tak, zda je možné vzít program jako celek a přenést ho bez další práce někam jinam - naroubovat ho na jakoukoliv školu, tak to podle mě možné není. Co ale lze, je vzít z programu některé vyzkoušené funkční prvky - třeba formát expedic, osobnostní a sociální výchovu nebo práci v integrovaných tematických blocích a začít měnit školu tím, že zkusíme jen něco z toho. To by myslím šlo.