Někdy stačí jeden rozdíl a dítě, které by jinak zářilo na výtvarném kroužku nebo objevovalo svět ve vědeckém klubu, tam prostě nikdy nedorazí. Ne proto, že by nechtělo, ale protože si to jeho rodina nemůže dovolit. Finsko přišlo s jednoduchým ale silným nápadem. Nabídnout volnočasové aktivity zadarmo a přímo během školního dne. A výsledky? Povzbudivé.

V rámci pilotního projektu Hodina volného času mohou děti po celé zemi chodit na kroužky, které si samy vyberou. Sport, hudba, příroda, řemesla, umění. A to všechno zdarma, bez toho aby musely někam jezdit nebo čekat na rodiče po práci. Projekt probíhá v 20 finských obcích a už teď je jasné, že bez této možnosti by se do aktivit většina znevýhodněných dětí vůbec nezapojila. Zatímco ve stabilních rodinách se zájmovým aktivitám věnuje až 90 procent dětí, u těch se socioekonomickým znevýhodněním je to jen třetina.

V Česku už nějakou podobu máme. Školní družiny, domy dětí a mládeže nebo volnočasová centra navštěvují statisíce dětí. Jenže ne všechno je zadarmo. A i když jsou poplatky často spíš symbolické, třeba 150 až 700 korun měsíčně, pro některé rodiny je to pořád moc. Obzvlášť když mají víc dětí, žijí z jednoho platu nebo jsou samoživitelé. Podle statistik každá třetí neúplná rodina balancuje na hraně chudoby a polovina s penězi sotva vychází.

A když se přidá ještě jazyková bariéra nebo třeba život v odlehlejší části republiky, šance dětí na smysluplné trávení volného času klesá. Přitom právě kroužky a neformální vzdělávání jsou často tím, co děti drží nad vodou. Pomáhají jim navazovat vztahy, objevovat své silné stránky, budovat sebevědomí. A třeba i nacházet cestu ke škole, kde se jim úplně nedaří.

V tomhle je finský model inspirativní. Ukazuje, že když se volnočasové aktivity přesunou přímo do školního dne a jsou bezplatné, odstraní se hned dvě velké překážky. Peníze a čas. Rodiče nemusí děti nikam vodit, nemusí platit. Dítě se prostě po vyučování zvedne a jde kreslit, sportovat nebo zkoumat brouky.

U nás sice zákony umožňují, aby kroužky probíhaly i během školního dne, ale realita je složitější. Školy musí dodržovat přesné limity, co se týče hodinové dotace, a ne vždy mají kapacity to zrealizovat. Navíc se zájmové vzdělávání pořád bere spíš jako něco navíc. A přitom by to mohl být právě ten rozdíl, který rozhodne o tom, jestli dítě najde své místo ve světě nebo ne.

Naštěstí existují i u nás projekty, které s tím pomáhají. Třeba Darujeme kroužky dětem, organizace META, nadace jako Naše dítě nebo Nadační fond Pro život. Obce, městské části a někdy i pojišťovny mohou přispívat na volnočasové aktivity. Jenže ne každý o těch možnostech ví.

A pak je tu ještě jeden důležitý aspekt. Děti, které přicházejí z jiných zemí, třeba z Ukrajiny. Právě volnočasové aktivity jim často pomáhají se začleněním. I když ještě neumí perfektně česky, můžou se zapojit. Ve výtvarce, v pohybovce nebo v dílnách, které znají z domova. Právě to jim dává pocit bezpečí a sounáležitosti. Organizace jako META proto pořádají workshopy, výlety nebo tvořivé dílny pro vícejazyčné děti. A funguje to.

Co z toho plyne? Možností je hodně. Ale pokud chceme, aby byly opravdu dostupné pro všechny děti, bez ohledu na to odkud pocházejí nebo kolik peněz mají jejich rodiče, musíme o nich víc mluvit. A ideálně je postupně přesouvat přímo tam, kde jsou děti každý den. Do škol. Protože někdy může být ten kroužek navíc přesně to, co dítě potřebuje, aby začalo věřit samo sobě.

Zdroj: EDUin