V posledních týdnech vzbudil v České republice širokou diskusi případ, kdy žák druhé třídy dostal pětku za správně vyřešený test z matematiky, protože použil jiný než požadovaný postup. Tento incident, který se odehrál při testu na sčítání a odčítání s přechodem přes desítku, měl za následek, že učitelka známkovala žáka negativně, protože nevyužil rozklady čísel, které byly specifikovány jako požadovaná metoda. Ačkoliv výsledek byl správný, metoda, jakou žák dospěl k odpovědi, byla učitelce neakceptovatelná, což vedlo k udělení pětky, tedy známky nedostatečné.

Tento krok vyvolal silné reakce nejen u rodičů žáka, ale i mezi učiteli a odborníky na vzdělávání. V mnoha případech, jak uvedli učitelé matematiky z různých škol, je kladen důraz na to, aby se uznávaly různé cesty k dosažení správného výsledku, zejména u mladších žáků, u kterých je proces učení více o porozumění základním principům než o přísném dodržování jediné metody.

Iva Doláková, učitelka matematiky z jihlavské ZŠ Havlíčkova, se k celé situaci vyjádřila, že se s podobnými případy setkává často, a to dokonce i u učitelů na středních školách. Podle ní není dobrým učitelem matematiky ten, kdo neuznává jiný postup než vlastní. Věří, že matematika by měla být více o hledání různých cest k cíli než o striktním dodržování předem daných pravidel. Podobně i Michaela Krotká z Třebíče, která učí na ZŠ Horka-Domky, uvedla, že ve své praxi už dávno přestala trvat na jednom metodickém postupu. Zjistila totiž, že pro různé děti může být vhodný jiný způsob výpočtu, a tím pádem není nutné je nutit do jednotného modelu.

Další učitelky, jako Hana Fábriová ze ZŠ Vinařská v Ústí nad Labem, se vyjádřily, že v mladších ročnících je důležité děti motivovat a ne demotivovat nízkými známkami. „Ve druhé třídě bych určitě neudělovala horší známku než trojku,“ říká Fábriová. Podle ní je kladeno velké důraz na proces učení a pochopení základních principů, přičemž vlastní metodické postupy dětí by měly být uznávány, pokud vedou k logickému a správnému výsledku. Fábriová navíc uvedla, že by v případě podobného incidentu dala žákovi příležitost projít si správný postup znovu, ale známka by byla kladná, pokud by výsledek byl správný.

Podobné názory vyjádřila i Ludmila Molzerová z Jindřichova Hradce, která se zaměřuje na učební metody a flexibility výuky matematiky. Učitelé, jako ona, považují za klíčové, aby se žáci učili, jak najít vlastní cestu k řešení úkolů, i když to může znamenat použití alternativního postupu. „V matematice je spousta cest k výsledku,“ dodává.

Na druhé straně, Pavla Archlebová z Brna uvedla, že pokud by po dětech požadovala konkrétní postup, například rozklady čísel, neuznala by jiný způsob řešení úkolu, ale známka by stále byla pozitivní, pokud by výsledky byly správné. Podle ní je také důležité, aby se žáci naučili požadované metodiky, protože je to základ pro pozdější zvládnutí složitějších matematických témat.

Kritika tohoto přístupu zůstává silná, přičemž mnozí učitelé a odborníci upozorňují na to, že špatné známky mohou mít demotivující účinek, který může vést k zájmu o matematiku, zejména u mladších žáků, kteří teprve objevují různé způsoby myšlení. Uznávání různých postupů, pokud vedou k správnému výsledku, je kladeno jako důležitý aspekt moderního pedagogického přístupu, který by měl podporovat kreativitu a flexibilitu v myšlení žáků.

Tento případ tedy znovu otevírá otázku, jak by mělo vypadat hodnocení v českých školách a zda by učitelé neměli být více otevřeni alternativním způsobům výpočtu, které žákům pomohou lépe porozumět učivu, místo toho, aby se soustředili pouze na předepsané metody.

Zdroje: EDUin