Podle aktuálního průzkumu společnosti Ipsos hodnotí Češi kvalitu vzdělávacího systému výrazně pozitivněji než před rokem. Více než třetina respondentů označila úroveň vzdělávání za dobrou, což je vyšší podíl než v sousedních zemích, jako je Německo či Polsko. Výsledky ukazují, že lidé s vyšším vzděláním mají tendenci hodnotit kvalitu vzdělávacího systému optimističtěji než ti s nižším vzděláním.

Data naznačují postupné zlepšování vnímání kvality vzdělávání od loňského roku, jak uvádí Markéta Kneblíková z Ipsos. Letos vnímá české vzdělávání pozitivně 37 % dotázaných, zatímco negativně jej hodnotí 23 %. Pro srovnání, loni považovalo kvalitu za dobrou 31 % respondentů a za špatnou 32 %. Průzkum, kterého se zúčastnilo 766 osob, proběhl online na přelomu září a října.

Ředitel Smíchovské střední průmyslové školy Radko Sáblík /ODS/ upozorňuje, že mnozí Češi jsou spokojeni s tradičním školstvím, aniž by brali v úvahu technologické a společenské změny. Na rozdíl od Česka vnímají kvalitu vzdělávání kritičtěji například v Německu a Polsku, kde ji za špatnou považovuje zhruba 40 % populace, a v Maďarsku dokonce 65 %.

Analytik Karel Gargulák z PAQ Research vidí optimistický postoj české společnosti jako faktor odlišující ji od zemí, kde převažuje negativní vnímání veřejných institucí. Sáblík pak dodává, že konzervativní a nepružné školské systémy jsou problémem i v zahraničí, kde někteří zavádějí restrikce v používání mobilních technologií nebo umělé inteligence.

V mezinárodním kontextu si Česko vede nadprůměrně. Kneblíková zdůrazňuje, že podle srovnání v 30 zemích Češi hodnotí kvalitu svého vzdělávání lépe než světový průměr. Výsledky rovněž ukazují různé vnímání kvality školství mezi generacemi a podle úrovně vzdělání: lidé se středoškolským a vysokoškolským vzděláním jsou obecně pozitivnější, přičemž například 42 % z nich hodnotí systém kladně oproti 32 % respondentů s nižším vzděláním. Sociální status hraje roli, jak uvádí analytička Lucie Slejšková, přičemž vyšší sociální třídy očekávají kvalitnější vzdělání pro své děti, což se odráží i v jejich spokojenosti se školským systémem.

Rozdíly jsou také v pohledu různých věkových kategorií. Lidé ve věku 45–54 let hodnotí systém nejlépe, zatímco nejstarší generace 55–65 let je vůči kvalitě vzdělávání kritičtější, přičemž 27 % z nich školství hodnotí negativně. Podle Sáblíka se to může opírat o mediální představy o mladé generaci, která je podle nich méně vzdělaná či nezdvořilá.

V česko-slovenském a mezinárodním kontextu se ukazuje, že česká veřejnost vnímá zastaralé učební osnovy a financování škol jako zásadní výzvy. Zejména nejmladší generace vnímá jako problém přeplněné třídy, které mohly souviset s nárůstem počtu dětí z Ukrajiny. Téměř čtvrtina respondentů dále považuje za problém nedostatečnou kvalifikaci učitelů a využívání moderních technologií.

Podle Garguláka jsou výzkumné závěry konzistentní s odbornými názory. Současné výzvy zahrnují nedostatek míst v mateřských a středních školách, nerovnost v přístupu ke kvalitnímu vzdělání a různé úrovně kvality v jednotlivých regionech. Strategie vzdělávání 2030+ se zaměřuje na modernizaci vzdělávacího systému, byť postupuje pomalu, jak naznačuje Slejšková.

^{Zdroj: Seznam Zprávy}