,,Moji Pražané mi rozumějí''. Tento dnes již legendární citát pronesl slavný hudební skladatel, Wolfgang Amadeus Mozart po tom, co premiéra opery Don Giovanni slavila v Praze enormní úspěch. Jediné štěstí je, že se Mozart nedožil dnešní doby a nevidí, jak v Praze dochází k postupnému ničení jeho odkazu. Vila Bertramka, kde Mozart při pobytu v Praze pobýval a komponoval, dlouhodobě chátrá. To jen dokládá, že ,,Pražané'' Mozartovi již vůbec nerozumějí.

Wolfgang Amadeus Mozart byl geniální klasicistní skladatel a klavírní virtuóz. Je autorem více než dvaceti oper, čtyřiceti symfonií a nespočtu koncertních skladeb pro různé hudební nástroje. Prosadil již v útlém věku, svůj talent se mu podařilo prodat na turné po celé Evropě. Se svou sestrou koncertovali například v Paříži, Londýnu, Haagu, nebo v Prešpurku (Bratislavě). Později podnikl Mozart důležitou cestu do Itálie, kde se mu díky otcovým známostem podařilo získat první objednávky na opery. Ačkoliv jej otec intenzivně podporoval, právě v Itálii, kdy se Mozartovi podařilo definitivně prosadit jako skladatel, se vztah s jeho otcem výrazně zhoršil.

Traduje se, že démonickou postavu svého otce Mozart reflektuje ve své opeře Don Giovanni. Oživlá socha komtura (hodnost německých rytířů) na konci opery zabije pouhým stiskem ruky hlavního hrdinu, Dona Giovanniho – v přeneseném významu samotného Mozarta.

Národní památka v dezolátním stavu

Premiéra Dona Giovanniho se konala 29. října 1787 v Praze ve Stavovském (dříve Nosticově) divadle. Mozarta tehdy hostili manželé Duškovi. Říká se, že geniálního skladatele museli manželé zamykat u klavíru, aby stihl v termínu dokončit svoji operu. Kde to ale Duškovi Mozarta zamykali? Ve vile Bertramka na Smíchově, která je dnes národní kulturní památkou. A přesto, nebo možná právě proto je mnoho let uzavřena veřejnosti a bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by se situace měla v průběhu následujících let změnit.

Téměř celé dvacáté století byla usedlost i park k ní náležící denně přístupná veřejnosti. V hlavní budově bylo Mozartovo muzeum. Nejvíc se Bertramce dařilo v devadesátých letech, kdy se na programu podílely MČ Praha 5, společnost Comenius a České muzeum hudby.

Před čtrnácti lety se vila vrátila do rukou Mozartovy obce, které Bertramka patřila, než ji v 80. letech zabavili komunisté. Mozartova obec ale – kromě bizarního vyjádření její tajemnice, která se nechala slyšet, že tu probíhaly pouze komerční koncerty a expozice dokumentující Mozartovy stopy v Praze není pro Bertramku vhodná – nedělá vůbec nic. Když si z „nedostačující“ expozice odváželo Muzeum hudby své exponáty, členové Mozartovy obce si mysleli, že jde o krádež a trvalo jim komicky dlouho, než pochopili, že jde pouze o vrácení artefaktů k jejich původnímu majiteli.

Zůstane tak navždy?

Už teď je naprosto jasné, že magická vila na Smíchově pod rukami Mozartovy obce dramaticky chátrá. Pražané a turisté, kteří se k Bertramce vydávají, vidí pouze věčně zavřenou bránu a neustále se zhoršující stav usedlosti.

Aktuálně je Bertramka sídlem bezdomovců a pochybných individuí, kteří „kempují“ zejména v parku. Tedy přesně řečeno v tom, co z původního klasicistního parku zbylo. A tak o 250 let později tu místo geniálních skladatelů přespávají narkomani. Zůstává na každém z nás, aby se rozhodl, zda se jedná o nešťastnou shodu okolností, nebo o ironii osudu.

^{Zdroj úvodního obrázku: Autor: cs:User:Ludek – cs:Soubor:Bertramka vila.jpg, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1501533}