Jedním z témat, které rezonovalo v rámci Evropského dne jazyků v Kampusu Hybernská, byla i výuka žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ). Tito žáci mnohdy přicházejí do škol s velmi malou znalostí českého jazyka, s vylepšením jeho znalosti jim bohužel nemohou pomoci ani rodiče, kteří jej často neovládají vůbec nebo jen velmi málo. V Praze proto některé školy, konkrétně v Základní škole Marjánka v Praze 6 a na Základní a mateřské škole Lyčkovo náměstí v Praze 8, realizují výuku v intenzivních kurzech, na které hlavní město přispělo částkou 700 milionů korun. Evropský den jazyků v Kampusu Hybernská organizuje platforma Library of Languages neboli Knihovna řečí Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jejíž koordinátorkou je Eva Lehečková. Ta se tématem vzdělávání žáků s odlišným jazykem zabývá také v rámci působení v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Eva Lehečková

Na fakultě se tomuto tématu věnujete intenzivně. Popíšete nám, jak konkrétně?

Ano, my na Filozofické fakultě máme jeden studijní obor a jednu výzkumnou skupinu, která se věnuje češtině jako druhému a cizímu jazyku a žákům s odlišným mateřským jazykem v českých školách a sleduje vývoj výzkumu v zahraničí a přenáší ho do české praxe. Z toho důvodu jsme navázali spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy, konkrétně s Marianou Čapkovou, abychom si navzájem pomáhali toto téma více dostávat do povědomí a nabyté poznatky přinášeli do škol zřizovaných magistrátem.

Podle magistrátu by ideální stav byl, kdyby v každé městské části byla jedna škola, zaměřená na výuku právě dětí s odlišným mateřským jazykem. Bylo by vhodné v tomto podpořit i mateřské školy?

To je naprosto zásadní. I v mateřských školách vznikají skupiny dětí, které z hlediska mateřského jazyka jsou heterogenní. Výzkumy navíc ukazují, že jedním z rozhodujících faktorů pro úspěšnou integraci je právě věk, ve kterém dítě do jinojazyčného prostředí přichází. Pokud tyto děti navštěvují soukromé mateřské školy, mohou na tom být v některých ohledech lépe, protože jsou to často děti cizinců, kteří zde pobývají na nějakém diplomatickém místě, vyhledávají pro svoje děti soukromé zřizovatele a ti jsou možná v nějakém ohledu metodické podpory dál. Ale na druhou stranu zde máme výborné státní základní školy, na kterých zároveň mají i mateřské školy, kde jsou specializováni právě na výuku dětí s OMJ, a tam ta metodická podpora těchto dětí začíná už v  raném věku, kdy je to nejdůležitější, a už na úrovni mateřské školy se s těmito dětmi daří učitelům efektivně pracovat. Chtěla jsem však ještě podotknout, že by bylo dobré, i přes plánovanou podporu jedné školy specializované na péči o žáky s OMJ v každé městské části, podporovat přítomnost cizinců i v jiných školách v dané městské části, aby nevznikaly školy s převahou cizinců, což by bylo kontraproduktivní z hlediska začleňování těchto žáků do našeho jazykového a kulturního prostředí – před tím právě zase varují zahraniční výzkumy z prostředí, kde původně šli touto cestou.

Jak se dá dětem pomoci s adaptací na nový jazyk?

To se hodně odvíjí od toho, v jakém věku s jazykem děti začínají a s jakou znalostí žák do školy přichází. Adaptace není jenom komunikační, ale často také interkulturní. Takže v momentě, kdy přichází dítě už s nějakou částečnou znalostí jazyka a také českého kulturního prostředí, je ta adaptace mnohem snazší, takové dítě se může soustředit na rozšiřování slovní zásoby nebo pokročilejší znalosti, jako jsou například specifika psaného projevu, a je to ta jednodušší varianta. Dítě si vystačí s doučováním češtiny a probíráním obtížnějších jevů. Ale potom samozřejmě existují ty složitější případy, kdy přijde dítě kulturně neadaptované a zároveň jazykově nevybavené s často nulovou nebo minimální znalostí českého jazyka. Tam je potom nejefektivnější cestou zvláštní výuka češtiny jako druhého jazyka a pak také asistent ve výuce pro žáky s odlišným mateřským jazykem.

Je takových asistentů dostatek?

Záleží na tom, z jakého hlediska se na to díváme. Existují absolventi bakalářských nebo magisterských oborů, kteří mají potřebnou aprobaci, v České republice pro tyto účely existují dva studijní obory učitelství češtiny jako cizího, případně druhého jazyka, právě u nás na Filozofické fakultě UK je takový program k dispozici od roku 2010. I to je důvod, proč na tuhle problematiku máme rozvinutou výzkumnou část, naši absolventi pracují v neziskových organizacích jako například META, které se specializují na podporu žáků s OMJ. Řekla bych, že na počet možných asistentů je specialistů dostatek, problém je však jinde, a to v infrastruktuře a podpoře metodiků pro žáky s OMJ. A také v nedostatečném uvědomění, že tyto asistenty ve školách potřebujeme.

Jak moc zasáhla pandemie koronaviru a s ní spojené uzavírání škol děti s odlišným mateřským jazykem?

Problémy vyvolané pandemií jsou jedním z důvodů, proč jsme v rámci Evropského dne jazyků pořádali diskuzní fórum a otevřenou diskuzi odborníků, kde právě ředitelé škol nebo odborníci z ministerstva školství mohou veřejně formulovat, v čem oni sami vidí dopad pandemie na vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem jako největší. Čeho my jsme si všimli z naší praxe a v rámci interakce s našimi absolventy, kteří působí v tomto oboru, byly problémy například toho rázu, že i na školách, kde mají už funkční doučovací kroužky nebo kroužky češtiny, jako je třeba Základní a mateřská škola Lyčkovo náměstí v Praze 8, se stávalo, že děti odjely do své domovské země, protože tam byla aktuální epidemická situace lepší, takže odjely jakoby do bezpečí, ale tím naprosto vypadly z toho bilingvního prostředí a zároveň i jejich schopnost zapojování se do online výuky v češtině se rapidně snížila. Takové děti patří často do skupin dětí, které zůstaly mimo systém vzdělávání. A i když jejich škola měla dobře rozběhnutý systém vzdělávání těchto žáků, tak mohlo dojít k poklesu aktivní znalosti češtiny po dobu pandemie, což je fatální, protože tím se jejich výuka a dohánění znalosti češtiny, ale i jiných dovedností výrazně zpomalila. Zároveň tím, že tyto děti zůstaly mimo kolektiv, přišly i o možnost živého kontaktu s češtinou ve školním prostředí.

Co se aktuálně dá dělat, aby tyto děti všechny potřebné znalosti rychle dohnaly?

Za prvé se musíme co nejrychleji vrátit k dobré praxi tam, kde byla, a rozšiřovat ji a sdílet i na další školy v rámci Prahy. Tím druhým bodem by měly být doučovací programy. Tak jak se rychle zavádějí doučovací programy financované ministerstvem školství a Národním plánem obnovy, tak by měla existovat i speciální výzva pro žáky s odlišným mateřským jazykem, aby se tito žáci rychle navrátili do systému. Příslibem je v tomto připravovaný operační program Jan Ámos Komenský.

Jak dlouho potrvá těmto dětem dohánění ztracených znalostí?

To je otázka, kterou bychom si rádi položili jako výzkumnou otázku do budoucna. Samozřejmě záleží na mnoha faktorech, jako rodinné zázemí a podobné otázky, ale pokud mám říct konkrétní dobu, a také za podmínky, že vznikne podpůrný systém, bavíme se zhruba o roce.

Photo by Julia M Cameron from Pexels