Také jste v poslední době slyšeli častěji slova jako dezinformace, fake news, hoax? Internet a sociální sítě jsou zaplněné informacemi a nejenom mladí lidé často tápou, jakým z nich v internetovém prostředí vlastně věřit. Poptávku mladých po lepší informovanosti v této oblasti si uvědomili i zakladatelé organizace Fak(e)ticky. Na svých profilech na sociálních sítích Facebook a Instagram informují o tom, jak se ve světě médií co nejlépe orientovat. Kromě toho pořádají workshopy pro školy, firmy nebo obce. Chyběla nám osvěta, která se ve školství v té době moc nedělá, říká zakladatel organizace Přemysl Danda, který kromě práce ve Fak(e)ticky také vyučuje ve Scioškole na Praze 4. Co je při výuce mediální výchovy nejdůležitější, jak sám zapojuje tato témata do výuky a o připravované učebnici mediální výchovy se dočtete v rozhovoru pro Prahu školskou.

Co stálo za nápadem založit neziskovou organizaci věnující se tomuto tématu?

Po škole jsem začal pracoval v novinách a v jednom okamžiku začaly být velkým tématem dezinformace. Nechápal jsem, jak některým věcem mohou lidé věřit. Zároveň jsem si ale uvědomoval, že je téma dezinformací ve společnosti velký problém. Chyběla nám osvěta, která se ve školství v té době moc neděla. Založili jsme proto společně s novináři a studenty žurnalistiky neziskovou organizaci Fak(e)ticky. Začali jsme tvořit první workshopy, objíždět školy.

V čem převážně spočívá téma mediální výchovy?

Mediální výchova by neměla primárně být o hoaxech a dezinformacích. Ve společnosti je tak často brána, jsou to poutavá slova. Hodně tomu napomohl bývalý americký prezident Donald Trump, který fake news používal hodně často.

zakladatel organizace Přemysl Danda

Co jste při práci s dětmi ve školách zjistili? Jak jsou na tom dnešní děti s mediální gramotností?

Děti jsou na tom podobně jako dospělí. Je ale nutné říct, že mediální gramotnost a mediální výchova ve školách je nutná. Dezinformace začínají být čím dál nápaditější a těžší na pochopení a naše pozornost a soustředěnost na čtení zpráv je čím dál tím roztříštěnější. Děti mají často problém rozeznat zdroj informace, často udávají, že zdrojem je Facebook nebo Google, a to je problém. Nerozumí původu zpráv.

Ovlivňuje děti to, že už od prvních tříd mají mobilní telefony, často s daty a mohou tak na internetu trávit čas už v malém věku?

Je vidět, že děti umí obecně s technikou velmi dobře pracovat. IT dovednosti jsou pro ně přirozené, jednoduché. Umí výborně ovládat YouTube, sociální sítě, chápou, co se tam děje. Úplně ale nepřemýšlí nad obsahem, mají problém mu rozumět. Co jim dělá problém, je přemýšlet nad důsledky, například nepřemýšlí, odkud zpráva pochází, co může vyvolat. Práce s tím je dlouhodobý proces a je třeba je hned od první třídy učit s technologiemi a jejich porozuměním pracovat. 

Zmínil jste, že je třeba děti hned od začátku školní docházky v této problematice vzdělávat. Jak jsou na tom české školy s osvětou?
Mediální výchova je zanesena v rámcovém vzdělávacím programu a školy mají povinnost plnit jej i v tomto ohledu. Dost často nám ale přijde, že to pokrývají tím, že si pozvou neziskovou organizaci, která má s tímto vzděláváním zkušenosti. Tyto organizace dělají svoji práci dobře. Školy si tak odfajfkují splněno a tím to pro ně končí. Myslím si, že workshopy a akce tohoto typu jsou skvělé, prospěšné, ale nemají šanci dlouhodobě předat schopnosti a dovednosti nebo postoje k tomu, aby děti nechtěly šířit dezinformace mezi sebou nebo si ověřovali informace. Je třeba aby ta výchova byla ucelenější, strukturovanější.

Nemělo by se tedy toto téma vyučovat už budoucí učitele na pedagogických fakultách?

Některé fakulty mají kurzy mediální výchovy, je ale poznat, že to je složité téma a řada učitelů na vysokých školách s ním má problém. Rozumím tomu, je to hodně proměnlivé, vše se rychle mění, objevují se stále nové sociální sítě jako TikTok, které jsou pro generaci dnešních učitelů neznámé. Sám nechápu, když mi děti ve škole vypráví o některých youtuberech, proč je sledují a co je na nich zajímavé. Je důležité ale být dětem v tomto partnerem, být jim průvodcem a snažit se pochopit, proč je to pro ně důležité a pomoci jim zorientovat se.

Jak zapojujete do výuky vy sám témata mediální výchovy?

Ve Fak(e)ticky jsme si definovali šest základních cílů mediální výchovy: práce s informacemi, rozeznání názorů od faktů, diskutování, argumentování, vcítění se do pohledu ostatních a bezpečnost na internetu. Všechna tato témata jsou pro nás stejně důležitá. I při výuce ve Scioškole s dětmi procházíme sociální sítě, učíme se s nimi pracovat, jak diskutovat, pořádáme argumentační soutěže. Je to běh na dlouhou trať. Děti to však velmi baví, rozhodně více než učení se například gramatiky. Pro ně je to zážitek, jejich svět, ve kterém žijí a dobře se orientují.

Je velký zájem ze strany škol o workshopy týkající se těchto témat?

Velký. Pokrýváme hlavně region Prahy a středních Čech, díky distanční formě se nám podařilo dostat naše přednášky i do jiných koutů republiky. Není to ale to nejdůležitější z naší činnosti. Vytváříme další projekty, které, jak věřím, budou mít na téma mediální výchovy větší dopad.

Co konkrétně připravujete?

Ze zpětné vazby od učitelů víme, že důvod, proč je pro ně mediální výchova ve výuce obtížně pojímatelná, je nedostatek koncepčních materiálů. Na internetu je jich spoustu, jsou to dost často ale pouze výňatky. Od řady z nich tedy slýcháme, že by potřebovali papírovou učebnici, proto teď pracujeme na mediální koncepci, která bude určena pro první až deváté třídy základních škol, pro každý ročník je to zhruba třicet hodin. Tohle je cesta, která si myslíme, že má v oblasti mediální výchovy smysl.

Dalším z našich projektů je mobilní aplikace ve stylu Duolingo. Ta by se měla věnovat rozvoji kritického myšlení nebo bezpečnosti na internetu.

Plánujeme také diskuzní akademii pro šestnáct dětí, která začne od září, děti absolvují sedm víkendových workshopů po celém školním roce. Na konci vyhodnotíme, kdo debatuje a argumentuje nejlépe. Nejde úplně o vítěze jako o to, že se tím děti budou učit.

Foto: zdroj Faketicky.cz