Mariana Čapková je předsedkyní Výboru pro výchovu a vzdělávání Zastupitelstva Hlavního města Prahy. V průběhu pandemie bojovala za bezpečný návrat dětí do škol a hlavně za kvalitní testování dětí v nich, společně s dalšími pražskými zastupiteli pak pomohli pražským školám se zavedením PCR testování. Do příštího školního roku bychom měli více investovat do kvalitního testování, aby děti nemusely opět zůstávat doma, říká. Co přinesla pandemie koronaviru pražským školám, jak si školy poradily po návratu dětí do nich, čeho bychom se měli do budoucna vyvarovat a zda by měla distanční výuka zůstat částečně v některých školách i v příštích letech odpověděla v rozhovoru pro Prahu školskou.

Co pozitivního přinesla pandemie českým školám?

Jedním směrem, kde pandemie přispěla pozitivně, je technologický směr. Nainvestovalo se hodně do IT techniky, nejrůznějších technologií, software. Povedlo se nám vybavit žáky jak námi zřizovaných středních škol, tak žáky základních škol, potřebnou technikou.

Hodně se také změnil přístup pedagogů k výuce, protože zaujmout děti prostřednictvím počítačů není snadné. Celá situace s uzavřenými školami také v některých případech pomohla učitelům navázat bližší vztah s jejich studenty. Spousta dětí totiž na začátku zůstala bez spojení se školou, bez technologií k výuce potřebných, což by za standardní situace učitelé nebo ředitelé škol nepocítili. Pokud ale byli dostatečně vnímaví, nahlédli pod pokličku toho, jak to v rodinách funguje, a mohli dětem pomoci se se situací vyrovnat a pomoci se zorientovat v nových směrech výuky.

Více ale vidím negativ, která s sebou tato forma výuky přinesla.

Jaká to jsou?

Dlouhý výpadek školní docházky nepoznamenal ani tak tu vzdělávací část celého procesu, ale převážně psychiku a duševní zdraví dětí. Škola kromě vzdělávací funkce má i funkci výchovnou, absenci sociálního kontaktu vidím tedy jako obrovské negativum uzavření škol. To byl také důvod pro to, že jsme tolik bojovali za co nejrychlejší návrat dětí do škol. Nebazírovali jsem na tom, aby mladí lidé a děti museli nutně sedět v lavicích, ale chtěli jsme, aby se v prvním kroku mohli potkávat alespoň venku a učit se tam. Pedagogicko-psychologické poradny jsou v současné době přetížené, i děti v za standardní situace fungujících rodinách pociťovaly úzkosti, takže velmi vítám, že se děti alespoň na poslední měsíc vrátily do škol a mohou se opět potkávat i naživo.

Před návratem do škol se hodně mluvilo o tom, že by děti měly mít čas na adaptaci, nemělo by se tolik zkoušet, ale spíše jen nenásilnou formou ověřit, co je třeba dohnat. Máte nějaké ohlasy po dvou měsících otevřených škol?

Velmi záleželo na jednotlivé škole. Některé školy skutečně svým žákům dopřály delší prostor zvyknout si znovu na školní prostředí a na to, že se po dlouhé době ocitli v kolektivu. Specifická situace byla na některých středních školách, kdy prakticky ihned po návratu do škol začaly maturitní zkoušky. Maturanti tak příliš oddechu neměli, za to žáci nižších ročníků středních škol začínali někde rovnou školním výletem právě kvůli maturitám svých starších spolužáků. Některým školám se podařilo s dětmi vyjet i na školu v přírodě a celkově bylo vidět, že se školy snaží dětem vynahradit to, o co přišli.

Často se zmiňoval i návrat středoškoláků, kteří byli na seznamu jedni z posledních a v lavicích moc času nepobyli. Měli být opravdu jedni z posledních na seznamu?

Ano, na středoškoláky se opravdu zapomínalo, předpokládalo se, že už jsou dostatečně velcí na to, aby to doma zvládli. Nemusí s nimi sice rodiče být doma, ale i jejich vzdělávání bylo zasaženo. Nejvíce u žáků odborných škol, chybí jim praxe a praktická výuka, bez které nelze absolvovat ročník a budou ji muset přes léto co nejvíce dohnat.

Co se týče gymnaziálních oborů, tam se dá distanční výuka zvládnout velmi dobře i online. Ale opět narážíme na aspekt sociálních vazeb a duševního zdraví. Děti v teenagerovském věku byly na rok a půl odtrženy od kolektivu a ve formování jejich osobnosti je to obrovská mezera. Do příštího školního roku bychom tedy měli více investovat do kvalitního testování, aby děti nemusely opět zůstávat doma. 

Někteří středoškoláci by přesto rádi pokračovali v částečné distanční výuce i v dalších letech. Podporujete to?

Záleží zcela na nastavení školy. Já osobně se domnívám, že pokud to pedagogům a žákům bude vyhovovat, mohou být některé prvky distanční výuky zachovány. Považuji to však za vhodné spíše na střední škole, než na škole základní. Ne všechny rodiny mají vhodné podmínky pro takový způsob fungování a bylo by nebezpečné, kdyby se rozdíly mezi dětmi ještě více prohlubovaly, jako se tomu dělo v době pandemie.

Co by měla vláda udělat, aby se situace v novém školním roce neopakovala?

Vláda by hlavně neměla dělat žádné unáhlené a populistické kroky. Ve chvíli, kdy ustoupí tlaku rodičů a pustí se děti do škol bez jakéhokoli testování a omezení, musíme očekávat, že se do pár týdnů bude vše opakovat. Měli bychom investovat do kvalitních testů. A další z cest je očkování. Od toho si slibuji hodně, nicméně ani to není samospasná metoda. Ale díky kombinaci kvalitního testování a určité proočkovanosti by mohl podzim proběhnout mnohem jednodušeji než letošní podzim a zima.

Zmínila jste výuku venku, není to jedna z cest, jak vyhovět požadavkům epidemiologů a zároveň vnést do školství nový vítr? Poradili by si pedagogové i s touto formou výuky? 

Věřím, že zařazení výuky venku je pro děti po všech stránkách vhodné, záleží však na možnostech školy, jejím nastavení a vůli. Určitě nevidím cestu školám v tomto ohledu něco nařizovat, ale jako rozšíření možností výuky to vnímám jako jeden z dobrých směrů. V distanční výuce a v rámci homeofficů řada z nás měla možnost vyzkoušet si, že zůstat sedět celý den v jedné místnosti a soustředit se je jednostranně strávený čas. 

Vznikají i nové školy typu Scio expediční škola, lesní základní školy, v ČR už více než deset let fungují lesní mateřské školy, kde převážnou část dne tráví děti venku, neplánuje se v Praze i v souvislosti se zkušenostmi z pandemie větší podpora této vzdělávací formy?

To bude záležet především na samotném zájmu škol. Jak zmiňujete, v Praze je skutečně široká nabídka vzdělávacích možností a Hlavní město Praha se snaží podporovat jak tuto pestrost, tak se především chceme zaměřovat na kvalitu veřejných škol. Základem je totiž skutečně dobré dostupné školství pro všechny děti.

Děti také v posledním roce musely opustit své volnočasové aktivity, ať už sportovní, nebo umělecké. Podaří se udržet děti u těchto aktivit i v příštím školním roce?

Volnočasové aktivity jsou pro děti nesmírně důležité, často suplují rodinné prostředí u spousty dětí, skautští vedoucí a vedoucí v domech dětí a mládeže (DDM) znají i rodinné zázemí dětí a mají šanci zjistit, zda není nějaký problém a pomoci jim. Na to, abychom usoudili, zda zájem o volnočasové aktivity u dětí v příštím školním roce poroste, nebo naopak bude klesat, je ještě příliš brzy.